JAN MANČÁŘ, TRENÉR DOROSTU BANÍKU ČSA A LETOS (SEZÓNA 1973 – 1974) I DOROSTU ČSR.
Již osmý rok se stará Jan Mančař o hokejový dorost Baníku ČSA. Hned v úvodu lze konstatovat, že dorostenci našeho oddílu to neměli nikdy lehké. Velmi často je provázela nemalá smůla. Proto co si sami v boji tvrdě nevybojovali, neměli. Tak například v sezóně 1966-67 získali 1. místo v krajském přeboru a II. liga byla na dosah ruky. Jenže přišla kvalifikace a v ní nešťastná prohra, a bylo po nadějích. Ani o rok později to nevyšlo. Z družstva odešlo osm hráčů, kteří dovršili 19 let a boj o špici nepřicházel v úvahu. Slouží jenom ke cti hráčů i trenéra, že nepolevili, a vytouženému postupu věnovali intenzivní přípravu. Teprve ročník 1968-69 přinesl splnění cíle. Družstvo jej ukončilo bez ztráty bodu a vybojovalo si tak druholigovou příslušnost. Jenže…
Těsně před závěrem soutěže přišlo rozhodnutí ústřední sekce o nutnosti sehrát kvalifikaci s Dynamem Jihlava a *ZKL Brno „B“ (**TJ Gottwaldov). S tím nikdo v oddíle nepočítal. Kvalifikace se hrála v Třinci, kde Baník zvítězil nad Gottwaldovem a utkání s Jihlavou nedohrál. Jihlavským se zranil brankář a tak odešli z ledu. Nakonec do II. ligy postoupila Karviná a s ní i oba účastníci kvalifikace, takže tato se hrála zbytečně. A už v té době družstvo dokázalo, že umí zahrát i na těžkého soupeře. Stačí si vzpomenout na přípravná utkání v Opavě, kde se Baník připravoval na nevděčnou úlohu nováčka II. ligy. S prvoligovým dorostem Slezanu prohrál 5:8, když pět branek inkasoval až v závěru utkání a prvoligový dorost Prostějova porazil 4:2. Z Opavy si odvezl i vítězství nad juniory Rumunska v poměru 5:3! Jak se potom v soutěži ukázalo, družstvo si na nelehkou úlohu nováčka brzo zvyklo a zisk 22 bodů lze považovat za úspěch. Konečná bilance mohla být ještě příznivější nebýt citelné rány osudu hned na začátku soutěže v podobě náhlého skonu jednoho z nejlepších hráčů – Jaroslava Javorka. Všichni jeho bývalí spoluhráči si ještě dnes pamatují, že Jaroslav si přál snad ze všech nejvíce, zahrát si v druholigovém dresu. Bohužel, přání se mu splnilo jen jednou, v zahajovacím utkání proti Třebíči. Hrál s plnou vervou a tak se stal autorem dvou branek! Na druhý den tento sedmnáctiletý nadějný hráč a student VPSŠ náhle zemřel. Nutno přiznat, že jeho odchod měl po dlouhou dobu neblahý vliv na celé družstvo.
Nikdo nemůže mít hráčům i trenérovi za zlé, že již ve druhém roce své druholigové příslušnosti pomýšleli na 1. ligu. Soupeři v Karviné i na svém ledě odcházeli s porážkou a tak nastal „souboj“ s Baníkem Ostrava o 1. místo a tím i o postup. Bohužel, přišly dvě zbytečné porážky, které způsobily, že při konečném účtování zůstala Karviná za Ostravou rozdílem čtyř bodů se skórem 189:125.
Už první utkání ročníku 1971-72 nenechala soupeře na pochybách o cíli Karviné. Žádné utkání nebylo hráči podceněno – šlo se důsledně za body a skóre, aby se již neopakoval předcházející rok. Dnes si můžeme připomenout, že definitivní tečku za postupem Baníku dо 1. ligy udělalo utkání se ZMS Třebíč na karvinském ledě. O vítězství 7:2 se zasloužili: Sidor 3, Žáček, Nawrat, Kapajanidis a R. Svoboda. Zbývající utkání se ZKL Brno B a AZ Havířov neměla na postup vliv. Baník se tak s II. ligou rozloučil víc než důstojně. Získal 50 bodů a skóre 224:79!
Minulý ročník, kdy Baník opět musel vystupovat v nevděčné úloze nováčka, tentokrát 1. ligy, máme všichni v dobré paměti. První polovina soutěže vyzněla pro něho velmi příznivě. Potom přišel útlum a s ním i série porážek, dokonce i v domácím prostředí. Skutečnost, že družstvo vstřelilo, ale i obdrželo hodně branek dostatečně hovoří o tom, kde byla jeho největší slabina. Přesto 5. místo a 26 bodů je pro nováčka lichotivým výsledkem. O tom, že se v Karviné hraje dobrý hokej, přesvědčili se po soutěži účastníci III. ročníku Memoriála Ladislava Trojáka v Košicích. Naši dorostenci zde odvedli vrcholný výkon a získali si sympatie diváků a rozhodčích. Soupeře porazili vysokým rozdílem a v rozhodujícím utkání s VSŽ Košice o 1. místo zvítězili 6:1.
Dnes, kdy děláme tuto stručnou bilanci uplynulých let, můžeme s uspokojením říci, že karvinský mládežnický hokej se již dokázal prosadit. Má svůj zvuk a tento zvuk je v republice doprovázen i respektem. Dostavily se první výborné výsledky. Do „áčka“ bylo zařazeno postupně několik odchovanců, kteří se pozvolna prosazují. O reprezentační dres dorostenců ČSR, ČSSR a juniorů se ucházejí poprvé i svěřenci trenéra Mančaře. Jsou to brankář Jiří Červený, útočník Petr Skulina a obránce Milan Mokroš. A ukazuje se, že se ucházejí úspěšně. Prvního ocenění poctivé práce se dostalo, poprvé mimo oddíl, i Janu Mančařovi. Před vstupem do nadcházející sezóny byl jmenován trenérem dorostu ČSR. Hovoříme o výchově hráčů, o jejich výsledcích na ledě. Uveďme alespоň jména těch, kteří se na této záslužné práci podíleli, či ještě podílejí jako vedoucí družstva. Jsou to Emerich Kulich, Bronislav Serojška, Artur Ondruch, Antonín Nawrat, Milan Synek aj. Všem těm patří náš dík.
Zdroj: Brožura KARVINSKÝ HOKEJ – SEZÓNA 1973 – 1974
* Oprava původního textu
** Původní text
