Nelze jinak, než hovořit o ternu, které se karvinskému hokeji letos v létě podařilo: na trenérskou lavičku naskočil v samém počátku letní přípravy Vladimír VŮJTEK a o pár týdnů později Kamil SVOJŠE. Jména nezasvěceným možná neříkají nic, ale: oba mají mnoho společného (kromě toho, že Vůjtek hrál v Dukle Trenčín a trenérem byl Kamil Svojše), oba byli v lize hokejisty nadprůměrnými, nikdo to z nich nedotáhl do reprezentačního dresu. Oba ihned po zakončení aktivní činnosti vstoupili na trenérskou dráhu. Mají shodné povahové rysy – nenechají se unášet emocemi, raději všechno dvakrát zváží, než se rozhodnou. V tak rychlé a impulzívní hře jakou je lední hokej to je nesmírně důležité.
VLADIMÍR VŮJTEK (roč. 1947) – lední hokej začal až jako dorostenec ve Vítkovicích. Pochází ze sportovní obce Klimkovice, kde hrával kopanou i hokej. Byl vždycky typem konstruktivního hráče, kolem něhož se všechno „točilo“. Na vojně byl v Dukle Trenčín (tehdy druholigové), po vojně ho trenér Ladislav Štemprok napřed nechtěl zařadit do mužstva, ale až poznal jeho přednosti, byl vysoce ceněným hráčem. Osm let byl kapitánem vítkovického mužstva, lodivodem k pohledání. Však také po jeho odchodu z Vítkovic (1979) až dodnes se v roli kapitána vystřídali čtyři hráči. 2krát získal v nejvyšší soutěži Cenu fair-play pro nejslušnějšího hráče I. ligy, což je vyznamenáním jaksepatří. Ve stejném duchu hodlá vést od letošní mistrovské sezóny hokejisty Karviné. Jeho premiérová sezóna v roli trenéra (má trenérský kurs II. třídy) bude zajisté vyjádřením všeho, co praktikoval Vladimír Vůjtek na ledě jako hráč. A že by toho v nové funkci chtěl dosáhnout nejméně tolik, jako dosáhl ve své hráčské kariéře, je nad slunce jasné.
KAMIL SVOJŠE (roč. 1938) – s hokejem se jeho jméno začalo objevovat už v polovině padesátých let v severočeském Litvínově, kde s vybudováním zimního stadiónu se zrodil silný konkurent staršího Chomutova. Svojše hrával s Klucem, Zímou, Důmem, Kýhosem a dalšími, kteří budovali základy pozdějších litvínovských úspěchů. Později přestoupil do Gottwaldova, kde rovněž okusil nejvyšší soutěž. Aktivně hrál ještě divizi ve Vsetíně, ale trenérská dráha ho lákala. Společně s Jaroslavem Waltrem vytáhli do I. ligy vojáky Dukly Trenčín. Zvláště kvalifikace s mužstvem Slezanu STS Opava byla z psychické stránky velmi náročná a dala trenérům pořádně zabrat. Tím získané zkušenosti jsou však pro Svojšeho (studuje I. třídu) k nezaplacení, stejně jako sezóny na trenčínské střídačce společně s Rudolfem Potschem na prvoligové střídačce.
Vladimír Vůjtek zná karvinský hokej o sezónu dřív než Svojše, což je jistě příznivější, než kdyby přišli oba trenéři najednou, bez znalosti situace. Oba mají přání sestavit mužstvo ze širokého kádru takové, které by hrálo dobrý hokej a dosáhlo i dobrých výsledků, aby hala v Karviné byla zas početně navštěvována, jako tomu bylo v minulosti. O postupu se zatím nehovoří, trenéři chtějí mít klid pro svou práci – a také trpělivost všech, komu leží osud karvinského hokeje na srdci. Neboť trpělivost je družkou úspěchů!
ZDROJ: Brožura KARVINSKÝ HOKEJ – I. NHL SEZÓNA 1982 – 1983
